Lež o radostném přistoupení k EU
Jaroslav Pánek, není jen tak někdo a v oboru historie je to kapacita. Jeho hodnocení migrace mě mile překvapilo svou korektností. Pak se to ale nějak zvrtlo. Jaroslav Pánek připustil jisté „dočasné provozní obtíže“ v Evropské unii, ale o správném směru a smyslu budoucnosti EU pochybnosti nemá. Já jeho názor nesdílím, o to ale nejde. Co mi však vadí, je vědomá lež v interpretaci nedávné historie, na kterou si většina z nás velmi dobře pamatuje.
Jaroslav Pánek vědomě lže, když tvrdí, že „všichni jsme se do EU těšili“. To přece zcela odporuje faktům!!!
Srovnejme první volby z června 1990 a Referendum z června 2003, které se konalo, jak snadno vypočítáme, 13 let po konání prvních voleb po roce 1989.
První „svobodné“ volby byly manifestem celé společnosti, která toužila po změně. Tehdejší očekávání národa lze shrnout do dvou bodů:
1) Změnou režimu bude dosaženo v blízké budoucnosti srovnání životní úrovně České republiky a západního světa. Když ne přímo s Německem, tedy zcela jistě s Rakouskem.
2) Česká koruna bude konvertibilní a bude možné svobodně cestovat po celém světě.
Očekávání volného pohybu se nesporně naplnilo a v tomto směru můžeme mluvit o výrazné změně poměrů ve prospěch lidí. Zcela jiná situace je při hodnocení životní úrovně. Lež o „přátelství“, „solidaritě“ a podobné žvásty jsou dneska zcela zřejmé. Ekonomická nerovnost EU je zároveň hlavním zdrojem jejích dnešních problémů. A jsou to celkem jednoduché počty. Každý rok je transferován z ČR větší objem peněz, než kolik představují dotace z EU. Nikdo nás ve skutečnosti nedotuje, naopak ekonomický systém umožňuje využívat pracovní sílu v ČR (a jiných státech) ve prospěch bohatých zemí EU, kde je většina kapitálu. A tak nejen že se životní úroveň nesrovnává, ale ekonomická nerovnováha v jednotlivých zemích se záměrně udržuje, protože je výhodná pro zisky kapitálu, který zároveň prostřednictvím oligarchických vládců ovládá Evropskou unii. To je realita, snadno prokazatelná, žádné ideové bláboly.
Na deficit demokracie v EU dlouhodobě upozorňuje např. Petr Robejšek.
Praxe, jak se to všechno dělá, je jednoduchá a snadno pochopitelná. 100% vlastník, například v Německu, vlastní výrobní kapacity v ČR. Vyrobí zde produkci za výrobní náklady nesrovnatelně nižší než jsou v Německu. Tuto produkci přeprodá v nějaké formě mateřské firmě do Německa za cenu, která pokrývá jenom ty náklady. Veškerou přidanou hodnotu odveze do Německa, buďto formou finančního transferu zisku a nebo podhodnocenou cenou produkce.
Například mzdy jsou u nás cca 3krát nižší než v sousední zemi. Pokud někdo dostane ve fabrice polovinu německé minimální mzdy, má se za to, že je velmi dobře zaplacen! To je to přátelství a solidarita v praxi!!! A v rámci „solidarity a přátelství“ je zároveň zboží prodáváno v ČR i se 100% přirážkou oproti Německu!!! No je to fakt super! Solidární Evropská unie!
Oproti roku 1990 česká veřejnost v roce 2003 již začínala tušit, že všechno není tak, jak si naivně představovala v roce 1990 a že svobodné volby v roce 1990 byly pouze „svobodné“ volby, protože skutečnou strategii mocných veřejnosti nikdo nesdělil, a tak volby probíhaly sice svobodně v technickém slova smyslu, ale na základě záměrně falešných, lživých a neúplných informací, takže o skutečné svobodě se mluvit nedá. (Bylo by dobré se zeptat například horníků z OKD, jestli by zase šli cinkat klíčema na Václavák). Výsledky referenda o vstupu do EU jsou proto diametrálně odlišné:
1) Volební účast v roce 1990 byla 96,79% voličů, volební účast v Referendu 55,21% voličů. Obrovský rozdíl, svědčící o postupující apatii společnosti – již po 13 letech !
2) Je pravda, že pro vstup do EU se vyslovilo 77,33% voličů, kteří se zúčastnili voleb. Jenomže více jak milion voličů se vyslovilo proti a více jak 3,5 milionů voličů vůbec k volbách nepřišlo!
To jsou fakta a pokud je někdo hodnotí, že „všichni jsme se do EU těšili“, tak prokazatelně lže. A pokud je to historik, vědec, který je takto interpretuje v ČT, pak je to opravdu vážné.
Samozvané „elity“ národa totiž kašlou na to, co si myslí lidé. Jaroslav Pánek říká vlastní názor a vydává ho v rozporu s fakty za názor národa. „Elity“ „…odpírají lidem právo spolurozhodovat – jen aby nepřišly o svůj monopol.“ (Petr Robejšek) Petr Robejšek má bohužel 100% pravdu.
Evropská unie je ve strašném stavu. Připomíná Titanic, na jehož palubě se tančí. Ani velcí zastánci mainstreamového proudu, moderátoři ČT, mezi nimiž vyniká podle mého názoru svým fanatismem (a tudíž neobjektivitou) například Zuzana Tvarůžková a nebo Lukáš Dolanský, nemohou zakrýt fakt, že situace je opravdu vážná. Jak už to tak bývá, hledají se proto vnitřní i vnější nepřátelé místo potřebné, tvrdé a zdrcující kritiky vládnoucích elit.
Měl jsem představu o EU, ve které bych chtěl žít. Federální Evropa se silným eurem a vnitřním konsensem. Tento model díky strašlivým chybám je zničen. Je zapotřebí, abychom se hnuli z místa. Myslel jsem si, že tím hybatelem bude odstoupení Řecka od eura. Jenomže Alexis Tsipras zcela selhal – jak to všechno bylo, se možná jednou dozvíme (a nebo taky ne). Další šancí je Brexit. Já, původně zastánce federální Evropy říkám jasně – přeji si, aby Británie vystoupila z EU a věci se daly do pohybu.
Tomáš Briaský
Rasový a segregační obchodní řetězec LIDL
Všichni mají minimálně v povědomí rasisitické zákony z USA, JAR atd platné ještě v 2.pol.20.století. Zdálo by se, že tyto odporné principy jsou již minulostí. Bohužel, naopak se nyní hrůzně rozšiřují i do naší republiky.
Tomáš Briaský
Hřib, Stalin a homeopatie
Až budeme hledat viníky naprosto tragické situace s Covidem v ČR, na nejhlubším dně nalezneme machiavelistický boj o moc, kde ztráty tisíců lidských životů jsou nezbytnými "demokratickými" externalitami.
Tomáš Briaský
Hommage á Roman Prymula
Žijeme ve strašlivé době. Hodnota lidského života v boji o moc není nic jiného než externalita, s jejíž ztrátou je nutné počítat při instalaci jediné, „správné demokracie“.
Tomáš Briaský
Likvidace české státnosti prostřednictvím likvidace českých drah.
Je to jenom střípek do té celé pestré mozaiky překreslení dnešních států EU na jediný superstrát pod vedením Německa (možná osy Berlín Paříž). Boj o vlastní svébytnost, vlastní jazyk a stát, trvající po celá staletí, pokračuje.
Tomáš Briaský
Vražedná a zničující diagnóza oteplování planety
Diagnóza, tedy příčina oteplování naší planety, je stanovena chybně. Problém není v atmosféře, ale na povrchu Země. Revoluční přístup k dekarbonizaci planety bude mít devastující následky.
Tomáš Briaský
Nebezpečná (super)hloupost redaktora Moravce
Zdá se, že je v ČR po celé dlouhé roky jediný člověk, který je schopen moderovat televizní publicistické pořady. Tím je redaktor Moravec, fanatický bojovník mainstreamu EU, „jediného správného názoru“.
Tomáš Briaský
Konečná pro paní Serenu W.?
Možná ano, možná ne. V každém případě pomalu končí éra ženského bum bum tenisu a na tom nevidím nic špatného. Právě naopak.
Tomáš Briaský
Definice vakua. Definice prostoru.
Vakuum je fyzikální realita. Prostor je antropická realita. Není vakuum v prostoru. Je vakuum, které my jako iluzi pro svoji orientaci považujeme za prostor (používáme jako prázdný prostor).
Tomáš Briaský
Pound @ Rebka – hrobaři Einsteinových postulátů
Měl to být experiment, potvrzující Einsteinovu teorii relativity. Experiment se zdařil - a Einsteinovy postuláty zcela vyvrátil.
Tomáš Briaský
Schengenská imigrantská lež
Bojuje se s IS, s islámskými radikály. Zároveň kriminální struktury s kontakty na korporace, to vše s politickým krytím, čile s tímto „společným nepřítelem“ obchodují, přinejmenším s ropou. Obdobu nalezneme i u nelegální imigrace.
Tomáš Briaský
Kritika článku Alberta Einsteina „Zur Elektrodynamik bewegter Korper“ (1)
Kritika se zabývá výhradně par.1 Definice současnosti (Annalen der Physic, str.892-895). Klíčová slova: Současnost dějů – prázdný prostor – vakuum – univerzální konstanta
Tomáš Briaský
Selhání Alexise Tsiprase
Hvězda první velikosti a velká naděje nejen pro Řecko, ale pro celou Evropu, velmi rychle pohasla. Alexis Tsipras selhal na celé čáře, lidsky, profesně i politicky.
Tomáš Briaský
Rychlost světla, gravitace, magnetické pole
Jeden z důvodů, proč vnímáme zdánlivě neslučitelné rozdíly v působení Gravitace při pozorování Vesmíru oproti naší praktické zkušenosti ze Země, jsou – myslím si - následující; od solárních systémů po větší celky (Galaxie atd.) vstupuje do gravitačních dějů Hmota - Prostor v poměru – dle současného poznání – 1 díl hmotnosti Hmoty na 24 dílů hmotnosti Prostoru. Gravitace, jak se s ní setkáváme v našem každodenním životě, je dána hmotnostním poměrem nejméně 50000000000000000000 dílů hmotnosti Hmoty na 1 díl hmotnosti Prostoru. Od atomární úrovně níže se tento poměr mění o další stovky řádů ve prospěch Hmoty. Změny hmotnostních poměrů Hmoty a Prostoru jsou také jedním z důvodů, proč se nám děje z mikrosvěta jeví jako nekompatibilní s ději z makrosvěta.
Tomáš Briaský
Tři z achilových pat Standardního modelu vesmíru
Popsaný pozorovaný jev zakřivení dráhy světla u Slunce se interpretuje jako důkaz zakřivení Prostoru v důsledku přítomnosti hmotného tělesa. Nabízí se ale i jiná interpretace. Zakřivení dráhy světla je výslednicí pohybu světla jako interakce fotonu s Prostorem, a působení Gravitace, která foton přitlačuje ke Slunci.
Tomáš Briaský
Řecko Alexise Tsiprase, naděje pro Evropu - program
Z levého i pravého spektra přibývá hlasů, které varují před fatálními chybami, na kterých je postavena EU. Souhlasím s Janem Zahradilem, že ve stavbě unie se nachází konstrukční závada, kterou je nutné odstranit. Je možné mluvit o zásadních systémových chybách, které ohrožují samou podstatu Evropské unie. Ví se to dlouho, tak nikoho nemohlo překvapit, že se na řecké scéně objevil Alexis Tsipras – a když hned po jeho zvolení zamířil do Řecka za Eurogroup Jeroen Dijsselbloem, aby nadiktoval novému vedení země z pozice protektora podmínky další půjčky, nestačil počítat schody, jak s ním Alexis Tsipras vyrazil dveře. Rána to byla opravdu veliká a Dijsselbloma zřejmě zabolela natolik, že si ihned postěžoval u strýčka Sama. Ten nelenil a ještě ten samý den, co to tak nešťastně dopadlo, volal Obama Tsiprasovi, jak si to vlastně představuje. Z kritického rozhovoru není známo ve veřejném prostoru jediné slovo.
Tomáš Briaský
Řecko Alexise Tsiprase, naděje pro Evropu – reparace
Stále temnější mračna pozorujeme nad Evropou a je nemožné přes propagandistické žvásty o solidaritě a jednotné Evropě dohlédnout konce velmi neutěšené situace. Dravci se jako supi snášejí nad Řeckem, aby z něho pro sebe urvali co nejvíc. V čele Angela Merkelová a Wolfgang Schäuble, představitelé Německa, státu - jednoznačného vítěze dosavadní „evropské integrace“. Podle nich za utrpení řeckého lidu (8% řecké populace „péči“ fašistického Německa vůbec nepřežilo) není třeba zaplatit. Není třeba ani započíst vyčíslené pohledávky oproti stávajícímu dluhu! Kdyby se to udělalo, zjistilo by se, že ve skutečnosti Německo dluží Řecku (!!!), tak skandální to je. Je to boj novými, tentokrát ekonomickými prostředky o teritoria - a je to stále stejné. Vzpomínám si na Dederony (tak jsme jim tehdy říkali, Němci je dnes nazývají Ossi) a jejich říkanku z pohraničí, kam ve velkém přijížděli nakupovat. Dobře se přitom bavili, když si společně notovali „nejdřív je tu vyžereme, pak je znovu zabereme“. Tenkrát se to samozřejmě nerozmazávalo, protože to byli naši kamarádi. Angela Merkelová prohlásila, že si přeje, aby Řecko zůstalo součástí eurozony. Nedodává, že tím myslí Řecko v majetku nadnárodních korporací, kde německý kapitál má významný (zásadní) podíl. Takový byl cíl a záměr se splácením řeckých dluhů, který fungoval, než si Řekové zvolili Syrizu a Tsiprase.
Tomáš Briaský
Výchova dětí v zemi Griega a Breivika
Jde taková šuškanda Evropou, že ne v každé evropské zemi je to v pořádku se sociální ochranou dětí. Mluví se o genomu. Mluví se o temných utajených vztazích privilegovaných se sociálními institucemi. Mluví se o zvláštních nitkách, propojující privilegované, sociální instituce a adopce dětí. Vše zahaleno tajemstvím na „ochranu“ dětí. Podezření z tajemných neprůhledných vazeb výrazně umocňuje osud sourozenců Michalákových. Mimochodem - pokud někdo zastává názor, že je vlastně dobře, že se dítě dostane do privilegovaných vrstev, přece není třeba se v tom nějak zvlášť vrtat, že - pak ho odkazuji na případ Anderse Breivika, syna bývalého norského diplomata.
Tomáš Briaský
Země a Michelsonův experiment (antropocentrismus v kosmologii 2)
Rychlost světla, stejně jako veškeré ostatní děje, podléhá nepřímo úměrně intenzitě (síle) gravitačního pole. O tom se můžeme přesvědčit experimentem s časomírou v různě silných gravitačních polích a nebo například myšlenkovým experimentem, který se nazývá „paradox dvojčat“. Jak je z pohledu našich rozlišovacích schopností na povrchu Země gravitační pole dokonale homogenní, nás přesvědčuje Michelsonův experiment, protože v žádném směru nedokážeme rozpoznat změnu rychlosti světla.
Tomáš Briaský
Tragická politika Evropské Unie
Dnes nemá smysl spekulovat o politickém vývoji na Ukrajině, pokud by byly dodrženy dohody z 21.února letošního roku, pod které se podepsali i významní ministři evropských zemí - a já je velmi vážně podezírám, že od prvního okamžiku věděli, že uzavřené dohody nikdy platit nebudou. Prezident Obama, toto velké americké zklamání falešných nadějí, ve svém projevu v Talinu mluvil o jejich porušení. No jo, ale kým? Proč se evropské státy nezasadili - přinejmenším svým vlivem na novou politickou garnituru na Ukrajině, která se dostala k moci silou, o jejich plnění?... Tohle všechno jsou ovšem jenom politické hry a rošády. Pokud odstraníme nános děsivejch žvástů o lidských právech, svobodě a demokracii, kterejch mají všichni plnou hubu, odkryjeme smutnou realitu katastrofálních výsledků politiky a systému vedení Evropské Unie, s desítkami milionů nezaměstnaných a obrovskými vnitřními problémy, které vážně ohrožují samou podstatu EU. Bez zásadních reforem je situace neřešitelná, nicméně fatální důsledky lze na nějakou dobu oddálit teritoriálními zisky. To je podstata ukrajinského dobrodružství.
Tomáš Briaský
Cestování v čase (Paradox dvojčat)
Snad nejzřetelněji je vidět rozpor, týkající se rychlosti světla, kterou standardní model považuje ve vakuu za konstantní, v myšlenkovém experimentu, obvykle nazývaném „Paradox dvojčat“. Ovšem zas ́ až tak čistě o myšlenkový experiment nejde, protože jsou po ruce docela pádné důkazy, prokazující správnost myšlenky, na které je Paradox dvojčat postaven.
předchozí | 1 2 | další |